Když řinčí zbraně, mlčí múzy?

Mohlo by se zdát, že umělci přestanou v období války tvořit, básníky opustí inspirace a hudebník nezahraje ani akord, ale opak je pravdou. 

Jedno se však přeci jen liší: jazyk, forma a téma jsou poplatny drsnosti období, ve kterém jednotlivá díla vznikala. Voják-poeta někde v zákopu, zvyklý denně vídat smrt a utrpení, si nebere "servítky" ve volbě vhodných výrazů - a nechodí daleko pro slovo. Říká se: "Na hrubý pytel - hrubá záplata". A ve válce to platí dvojnásob.

Přitom voják nepřestává být člověkem, který - daleko od svých bližních - daleko od civilizace jak ji býval zvyklý vídat - má své tužby, sny, představy a nesplněná přání. Přání ohledně věcí, které nám připadají tak běžné, tak samozřejmé.

Podařilo se nám najít úryvek jedné písně společně s úvodním fejetonem, který patřičně toto dílko uvádí.