První skoky

Po vzoru ing. Jana Kašpara pokoušeli se nadšenci o alespoň kratinké odpoutání od země. Aparáty k tomu stvořené byly vyrobeny ze dřeva a plátna. Klouzavost nevalná, takže se létalo z velké míry na přízemním efektu hezky dolů s kopce.

Kluzáky se vypouštěly vystřelením gumovými lany. Délka skoků se tehdy měřila na vteřiny. Za rok se dalo nalétat i několik minut. 

A byla to dřina takové létání. Představte si, že po úspěšném přistání naložíte éro na vozík s kolečky a společně s ostatními je tlačíte do kopce vzhůru. Tam nasedne další adept, dostane poslední pokyny k letu, které v okamžiku odpoutání stroje od země ihned všechny zapomene a průběh dalších chvil je již jen a pouze v režii přírodních zákonů. Havárie jsou na denním pořádku a stane se, že se s létáním končí dříve, protože již není na čem létat. Proto nejlepšími kamarády plachtařů byli tehdy truhláři a ti, co to uměli s jehlou a nití.