"Dar" z nebes

Letos je tomu již 28 let, co se z nebe snesl dar. On to vlastně nebyl tak docela dar, ale spíš obrovský průšvih, který jen uměním zoufalé posádky neskončil tragicky. 

Ale vezměme to popořadě. Je 17. 11. 1990 - rok po sametové revoluci - v Praze se scházejí k oslavám delegace mnoha států na té nejvyšší úrovni. Nechybí ani americký prezident s AirForce One a i mnoho dalších se slétá na mezinárodní letiště v Praze Ruzyni. Tuto možnost si nikdo z politických špiček nenechá ujít. Prostě oslavy prvního roku svobody jak se patří.

Krátce po poledni vzlétá z Basileje letoun Tu-154. Letí kamsi do Ruska. Letí bez cestujících. Mohlo by se říci historicky nevýznamný let. Ale tento stroj a jeho posádka měli v knize osudu napsáno, že onen den vstoupí do dějin. Když byli nad naším územím, zaregistrovali dým. Patrně požár na palubě. Běžně se taková věc řeší, že se najde ložisko požáru a pokud je to možné, uhasí se prostředky, které jsou k dispozici na palubě (a posádka mezitím přistane na nejbližším vhodném letišti, kde bude poskytnuta další asistence). Ale ouha. Toto dopravní letadlo je plné nákladu. Je naskládán úplně všude. Mezi sedačkami cestujících, i v uličkách a prostoru pro palubní personál. 

V letadle není k hnutí. Rozmístění nákladu znemožňuje lokalizaci požáru a tak posádka vyhlašuje nouzi a snaží se klesat vrstvou olačnosti, aby navázala vizuální kontakt se zemí. Jsou nad Východními Čechami. Do Prahy daleko, tak se snaží najít co nejbližší letiště - snad Hradec Králové či Pardubice. To již dnes není důležité. Z oblačnosti "vypadnou" poměrně nízko a hustý dým se již dere i do pilotního prostoru. Času nebylo nazbyt. 

Naskytl se jim zhruba takovýto pohled.

Před sebou měli poměrně dlouhé pole, ale za ním byla vesnice Dubenec. Kdyby bývali sedli na břicho, hrozilo nebezpečí, že "dokloužou" až ke stavením a smetou vše, co jim přijde do cesty. Kapitán tedy vysunul podvozek (což se v takových případech nedělá), avšak byla to jediná možnost jak účinně zbrzdit mnohatunový kolos a bylo jasné, že éro při dotyku se zemí nevydrží obrovské namáhání a "rozloží se na prvočinitele". A tak se také stalo.

Ze stop v oranině je vidět, jak směr přiblížení vedli mimo zastavěnou oblast vlevo přes silnici na další navazující pole - kdyby nebylo zbytí. Posádka odvedla navedením stroje v rámci velmi omezených možností perfektní práci.

pozn. to, že letěli s tak nevhodně naloženou mašinou nyní ponechme stranou

Pohromadě zůstala jen záď letounu tvořená trojicí motorů a ocasními plochami. Vše ostatní bylo rozmetáno po okolí.

Hlavní podvozková noha

pilotní kabina

Sestava příďového podvozku - v dálce je vidět záď letounu

Nad místem neštěstí jsme byli s naší Z-42 OK-ZSG zhruba 15minut po dopadu. Jen co otevřete hangár a ohřejete motor. S VLP Vaškem Hrdinou kroužíme nad místem, ze kterého se ještě kouří. Podrobnosti o našem pozorování i proč požár vzniknul se dočtete v knize Létání na Královédvorsku.

Zbytky křídel leží poblíž zadní části trupu. 

Vlastní trup letounu přestal existovat. 

Posádka jako zázrakem vyvázla sice se zraněními, ale živí. 

Byli odvezeni do několika nemocnic, ze kterých je pak ruští "oficíři" odváželi údajně do "svých" nemocnic a pak neznámo kam.

Pole u Dubence, kam letadlo dopadlo, se stalo na dlouho populárním "poutním místem". A důvod? Tím byl onen náklad, které letadlo vezlo. 

Byly to kartony cigaret značky Winston.

A tak se stalo, že celé Východní Čechy - rok po sametové revoluci - kouřily konečně kvalitní tabák.

Místní hasiči z Dubence o celé záležitosti vytvořili krátký film:

Foto: Petr Nesmerak (RussianPlanes.net), Vlastimil Horník, Ing. Aleš Tauchman, YouTube, archiv